Služba bratrského napomenutí. Malé kázání o kritice konstruktivní i té druhé...

Na úvod mi dovolte dva ilustrativní příklady.

Případ první: Nedávné volby postavily lidovou stranu mimo parlament. Někteří křesťané toho litují, jiní se naproti tomu radují. Jakési rozdělení mezi křesťany, kteří lidovcům přejí, a těmi, kteří jim nepřejí, samozřejmě existovalo už dlouho před volbami. I když mnoho křesťanů (a zvláště katolíků) chápalo volbu lidové strany téměř jako křesťanskou povinnost, existovalo hodně těch, kteří měli k této straně vážné výhrady a nakonec ve volbách volili jinak. Někdy jsme na adresu těchto lidí ze strany lidovců slýchali: Nejsme svatí, ale snažíme se o dobro. Chcete-li něco změnit k lepšímu, vstupte k nám a neomezujte se jen na všeobecné nadávání.

Případ druhý: Jedno docela radikální protipotratové hnutí v našem městě nedávno organizovalo jakousi demonstraci. Na ulici před školami vystavovalo velkoplošné fotografie potratu. Hodně lidí včetně věřících a zbožných křesťanů pokládalo tento způsob boje (nikoli boj samotný) proti potratům za nevhodný. A slyšeli jsme podobné argumenty, jaké byly zmíněny výše: A co děláte proti potratům vy osobně?

Asi lze cítit, že takové otázky jsou do jisté míry kladeny oprávněně. Je pohodlné sedět a kritizovat, aniž bychom přiložili ruku k dílu. Jestliže někdo celý den vaří a při obědě mu nikdo ani nepoděkuje a pouze se ozývají hlasy o málo osolené polévce, rozhodně to není nic povzbudivého.

Na druhé straně, je správné, upírá-li nám někdo právo sdělovat výhrady vůči tomu, co naši bližní dělají podle našeho soudu špatně? To by bylo nejen nepraktické pro nás, ale ani by to neposloužilo onomu bližnímu, proti kterému dané výhrady máme. Otázka tedy není, zda sdělovat druhým lidem své výhrady k jejich konání, ale jak je sdělovat. A důležitým momentem je také umění ony výhrady konstruktivně přijímat.

Není nijak překvapivé, jakou pozornost věnovali dříve morální teologové tzv. bratrskému napomenutí. Dnes, zdá se, toto umění, tuto ctnost zanedbáváme, i když bychom ji velice často potřebovali. Jak ti, co napomínají, tak ti, co jsou napomínáni. Jako člověk trávící hodně svého času (i když zdaleka ne tolik, kolik bych si přál) studiem spisů Tomáše Akvinského, si nemohu nevzpomenout na jednu jeho otázku z obsáhlého komplexu Quaestiones disputatae. Je to otázka probíraná v souvislosti s ctnostmi a týká se právě bratrského napomenutí. Tomáš zde tvrdí, že bratrské napomenutí je přímo přikázáním. Je to jakási aplikace přikázání milovat bližního.

Láska znamená chtít pro druhého dobro. A chtění je účinné pouze tehdy, následuje-li skutek. Proto přikázání lásky implicitně znamená pro druhého také něco dobrého dělat. A dobro, jak říká Tomáš, se vztahuje na vnější věci (to je případ almužny), na tělo (pomoc druhému) a konečně na ctnost, která je dobrem duše. Případ bratrského napomenutí je pak jednoznačně poslední zmíněnou možností. Nejde tady o vnější dobra ani o tělesné dobro, ale o vyhnutí se chybě, která by mohla být v některých případech i hříchem. A záchrana před hříchem je pro člověka tím největším dobrem. Rozhodně nejde o mentorování nebo stavění se nad toho, komu nějakou připomínku adresujeme. Protože v síti našich sociálních vztahů máme velmi často povinnost napomínat i napomínání jiných přijímat. Je to jeden ze způsobů sociální komunikace.

Co tedy se situací, kdy uslyšíme a co ty? Možná bychom si měli ujasnit, zda opravdu nemáme máslo na hlavě. A pokud ne, pak bychom asi mohli přemýšlet, jak našim bližním sdělit to, co chceme, aby to přijali jako pomoc, a ne jako pouhé žvásty toho, kdo jen mluví a nic dosud neudělal.

Tomáš Machula

Vydáno: 22.08.2010 17:28, Zdroj:

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka? Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.»»»

Nanebevzetí Panny Marie. Zamyšlení biskupa Mons. Jana Baxanta Odvolávat se při úvaze nad nanebevzetím Ježíšovy Matky na argumenty Písma svatého nám nevyjde. V Bibli totiž o poslední etapě pozemského života Panny Marie není ani jediná zmínka. I když bychom si o okamžiku Mariina skonu jistě rádi v Písmu přečetli cokoliv, podobně jako se v něm můžeme seznámit s dramaty jiných Božích mužů a žen. »»»

Helen Gurley-Brownová: Rozsévačka mravní zkázy Roku 1959 se provdala za filmového producenta Davida Browna. V této fázi jejího života by sotvakdo tvrdil, že je na cestě stát se jednou z nejvlivnějších žen v USA. Sedmatřicetiletá Brownová, očima kultury úspěchu, byla nikdo na cestě nikam; byla mouseburger slovo, které později sama vymyslela a jež zdomácnělo jako výraz pro nepříliš majetnou, nijak zvlášť vzdělanou, ustrašenou, frustrovanou, spíš podprůměrnou ženu. Kromě toho měla za sebou ne zrovna cudný intimní život. Její novomanžel, předtím již dvakrát ženatý, ji vyzval, aby napsala o své divoké sexuální minulosti knížku. Brownová»»»

Pro Církev celibát existuje odvždycky Nuže, často se dočítáme, a to i u vážených autorů, že povinnost opustit svou manželku se závazkem následující dokonalé zdrženlivosti prý byla rozhodnuta pouze kolem roku 300 po Kristu na koncilu, přesněji na synodě v Elvíře, ve Španělsku. Jiní, jako Romano, datují tento závazek až do roku 1139. V 33. kánonu akt synodu v Elvíře stojí: "Synodální Otcové jsou»»»

Poslední šance lidovců O pěti letech marných pokusů zachránit KDU-ČSL a co ještě lidovcům zbývá»»»

Ne sexu ve škole! (www.NeSexuVeSkole.cz) Zničit přirozený stud, což je jedním z cílů sexuální výchovy, znamená nevratnou destrukci zdravé osobnosti a ohrožení celé její další existence. To samozřejmě není bez vlivu celou společnost, její hodnoty, chování lidí. Pochopily to i mnohé školy, ale především to pochopily tisíce rodičů. Avšak pochopit nestačí - je třeba nemlčet. Ministerstvo školství podcenilo inteligenci odpovědných rodičů a pedagogickou kompetenci ředitelů škol a vyučujících, když »»»

Evropská unie na kulturní křižovatce Opozice proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci křížů ve školách narůstá. Osservatore Romano z 22. července přinesl rozhovor s Gregorem Puppinckem, ředitelem Evropského centra pro právo a spravedlnost. Ten tvrdí, že opozice není motivována jen politicky a právně, ale také duchovně; snaha odstranit kříže ze škol je totiž projevem vůle sekularizovat Evropu. Puppinck říká, že »»»

Wilhelm Reich: otec sexuální revoluce Dodnes přetrvává obrovský vliv muže, který spojoval marxismus a psychoanalýzu se zenovým buddhismem a zemřel v psychiatrickém oddělení věznice. Sexuální revoluce je pojem, který bývá většinou vztahován k šedesátým létům. Není to však přesné. Samotný pojem byl používán jako mediální zkratka již v letech dvacátých v návaznosti na Freudovo osvobození libida. Tímto slovem bývá většinou označován řízený (tedy nikoli nahodilý) společensko-politický proces ústící ve změny sexuálního chování západní společnosti. Během něj došlo k posunu ve vnímání sexuality, popření tradičních norem a rozvinutí nového, relativizujícího étosu v oblasti sexuality. »»»

Jaké budeme mít důchody? Reformou penzijního systému ke znalostní ekonomice Penzijní reforma je v posledních letech mnohokrát skloňované téma jak ve sdělovacích prostředcích, tak v kampaních politických stran. Jak by ne, vždyť se jedná o obrovské peníze: každý zaměstnanec dnes přispívá důchodcům 28 % své mzdy.»»»

Katolický hlas k mistrovství světa ve fotbale Ředitel Katolické kanceláře při spolkové vládě a předseda Katolické centrály pro rozvojovou pomoc Karl Jüsten ostře kritizuje Světový fotbalový svaz, že při přípravě mistrovství nedbal na jeho dlouhodobé dopady. Přitom řadu jihoafrických rodin tento podnik uvrhl do bídy, o čemž se v médiích nemluví.»»»