K diskusi o liturgii

Se zájmem jsem četl informace k liturgii na stránkách farnosti Jejkov a posílám tento příspěvek do diskuse s pohledem do historie: B. Zlámal v díle IV. Příručky českých církevních dějin popisuje liturgii táborů na str. 95: zavedli tak zvanou mši sv. Petra, která sestávala jen z Otčenáše a konsekračních slov. Říkali ji venku, bez oltáře, bez ornátu, česky, na pohoršení ostatních husitů. Luther byl přesvědčen, že je v souladu s Janem Husem, který byl liturgicky konzervativní, a zavedl novou bohoslužbu bez svátostného kněžství, které opustil, zrušil celibát, zavedl stoly čelem k lidu místo oltáře a odstranil latinu. Podobně na tom jsou křesťané s názvem českoslovenští-husitští. Biskup Kupka v knize O mši svaté v § 36 píše: S naukou měnili protestanté obřady večeře Páně. Nelze popřít, že tyto prvky jsou přítomny v liturgii katolické po II.Vatikánském koncilu. Rámcem liturgie je liturgický rok. Neděle liturgie pokoncilní misálu Pavla VI. jsou v mezidobí, a tradičně byly po Duchu Svatém. Nemohu souhlasit s tím, že tato záměna je projevem šťastné změny. Tradiční způsob oslavy svatých byl ze dne smrti (narození pro nebe) přesunut v řadě případů na jiný den. Např. v den, kdy píši tento příspěvek, 12. března, je den smrti papeže Řehoře Velikého. Tento den oslavy bohoslužbou byl přesunut na 3. září. Logika těchto přesunů budí více než rozpaky. S oslavou svatých souvisí úcta k jejich ostatkům, přímá zmínka o nich v liturgii misálu Pavla VI. není.

P. Rössler

Vydáno: 29.03.2010 10:00, Zdroj:

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Tajemství povolání Martina Luthera Luther vždy tvrdil, že byl do řádu ne jenom přitáhnut, ale dokonce uvržen. Potomci považovali jeho slova nejčastěji za popis náhlého obrácení, které posunulo mladého muže směrem k fortně augustiniánského kláštera. Tento výklad je však mylný. Protestantští hagiografové Luthera se jako ohni vyhýbali»»»

Mnichovská zrada, nebo pražský krach? Nečasova mise a rozpad Československa v roce 1938 Dvacáté století v českých dějinách je možné nazvat nejen stoletím osmiček (a devítek) podle datace přelomových událostí, ale také stoletím manipulace veřejného mínění, vytváření propagandistických legend a zakořenění mylných myšlenkových stereotypů. Jedním z nich je sklon svalovat vlastní chyby na jiné, který se zrodil při zániku tzv. první republiky, když její president prohlásil Západ nás zradil (načež abdikoval a odletěl na Západ).»»»

Poznámka k týdnu - Najde Evropa ještě vůli ke smyslu života? Dočasný vzestup počtu narozených dětí, jak se zdá, končí. Ročníky narozené počátkem sedmdesátých let už odrodily a dlouhodobé trendy budou pokračovat už bez jakýchkoli brzd. Znamená to méně dětí na rodinu, ale zato vzestup počtu dětí narozených mimo manželství, tedy do neúplné rodiny. »»»