Jak z krize ven či jak do ní příště nespadnout

I když pro mnoho lidí je krize jenom žurnalistický přízrak, propad státního rozpočtu dokazuje její realitu. Výběr daní se snížil v důsledku snížené hospodářské aktivity. Tato aktivita u nás klesla nikoliv vlivem poklesu poptávky u nás, ale vlivem poklesu poptávky po našem zboží a službách za strany zahraničních odběratelů. Připomeňme si, že hlavním důvodem pro tento pokles byly obrovské ztráty zahraničních bank, způsobené náhlým poklesem hodnoty věcí (cenných papírů), do kterých investovaly běžné prostředky, jež si u nich uložily podniky i jednotliví občané. Na jedné straně se tedy můžeme utěšovat, že na krizi nemáme žádnou vinu, na straně druhé z toho plyne, že nemáme žádnou možnost, jak ji ukončit.

Pokud sledujeme diskusi o současné ekonomické krizi, musíme dospět k názoru, že největší hodnotu by měla pokud by byla k dispozici spolehlivá informace o tom, kdy tato krize skončí. Nejistota a nevědomost v této věci má totiž zásadní dopad na investiční záměry podnikatelů i na utrácecí záměry nepodnikatelské veřejnosti. Za výrok skládající se z několika písmenek a číslic by se určitě nabízely miliardy dolarů. Jediná informace, která by mu mohla cenou konkurovat, by byl spolehlivý návod, jak předejít v budoucnu opakování krize. Dnes se mluví především o přísnější regulaci toho, co banky budou moci dělat s penězi, které jsou jim svěřeny těmi, kdo u nich mají účet, tj. s cizími penězi. K diskusi na toto téma nelze přispět bez určité odbornosti ze světa peněžnictví a bankovnictví. Nelze jí dokonce ani porozumět bez této odbornosti. Spory mezi politiky i mezi jednotlivými odborníky o rozsah a podobu regulace nejsou námi obyčejnými laiky rozsouditelné. Články na toto téma a to i ty, které se objevují v běžných médiích jsou sice v češtině, ale snad do každé věty je vložen jakýsi hieroglyf tajemného významu. V obrazových mediích pak příslušní odborníci by nijak neztratili na srozumitelnosti, kdyby rovnou mluvili například jazykem starého Sumeru.

Jsme tedy bezmocní rukojmí odborníků a můžeme jen mlčky přihlížet, jak dopadne debata mezi veleknězi tajemné nauky? Ani náhodou!

Za prvé i úplným laikům je přístupný náhled, že přísnější regulace znamená, že některé aktivity dosud bankám dovolené se zakáží. Tím se sníží riziko jejich hromadného pádu. Cenou za to bude pomalejší hospodářský růst. Tato volba mezi pomalejším, ale bezpečnějším růstem na straně jedné a rychlejším, ale riskantnějším růstem na straně druhé je volba čistě politická, tj. mají do ní co mluvit i laici, neboť ti ponesou důsledky této volby.

Za druhé i úplným laikům je přístupný náhled, že odpor proti regulování bank pod heslem svobody podnikání je naprosto nepřijatelný. Heslo platí pouze pro podniky, které podnikají na svoje triko. Banky ale na rozdíl od nefinančních podniků nehospodaří pouze se svými penězi (s penězi vloženými vlastníky bank), ale s penězi vkladatelů, které mnohonásobně převyšují vlastnický kapitál. Vkladatelé bankám svěřují peníze v důvěře, že je nepromrhají. Vznik krize ukázal, že tato důvěra nebyla na místě v příliš mnoha případech. Příliš mnoho peněz bylo investováno bez toho, že by se vedení bank zvlášť namáhalo prověřit, co vlastně kupuje. Kdo by chtěl svěřit peníze někomu, kdo koupil stádo koní, aniž si ty koně prohlédl, a spokojil se pouze s ujištěním nějakého pocestného, že on za lesem nějaké stádo koní viděl.

I laik může nahlédnout, že takovému člověku nelze napříště ponechat dosavadní volnost rozhodování.

Tento fakt úzce souvisí s třetí, nejzávažnější okolností cesty ke krizi. V počáteční fázi investování do problematických věcí to činily jen některé banky a v menší míře. Výnosnost těchto investic však byla taková, že manažeři ostatních bank se ocitli pod velkým tlakem svých akcionářů, aby se také připojili jak řekl později jeden z nich k tančícímu davu na parketu. Jinak řečeno: báli se vidiny, jak předstupují na valné hromadě před akcionáře a zdůvodňují jim, proč zrovna banka pod jejich vedením má ve srovnání s jinými tak nízké zisky. Měli strach jim říci, že ty investice jsou příliš neprůhledné, protože pak by vypadali jako méně schopní manažeři, kteří nejdou s dobou přinášející dříve netušené možnosti. A na to nést stigma málo schopných či zaostalých staromódních bankéřů neměli tito lidé morální sílu.

A právě v tomto ohledu mohou laici při předcházení obdobných krizí v budoucnu nejvíce. Mohou odmítat podílet se na jakémkoli kultu úspěšnosti, který je viditelně dosahován snahou být za hvězdu ať to stojí, co to stojí. A nejen to mohou se podílet na vytváření kultu odpovědnosti, kultu umění být druhý, být pozadu, prohrát, nebýt hvězdou a modlou osvětlovanou vnějším světlem me-diálních reflektorů. To může každý z nás, i když mu termín úvěrový derivát nic neříká.

Závěrem jednu poznámku: Moderní hospodářství stojí na aktivitách, jejichž rozmanitost nemůže žádný člověk pojmout. Oproti minulým předprůmyslovým dobám se relativně mnohem méně lidí než dříve zabývá přímou těžbou materiálů, jejich dopravou a jejich vykováváním do výrobků. Je to díky tomu, že tuto práci dnes dělají stroje, přičemž tyto stroje jsou vyráběny opět jinými stroji. Když by se jejich síla převedla na lidskou sílu, pak by pro každou vyspělou zemi platilo, že počet lidí pracujících ve výrobě věcí převyšuje počet obyvatel o mnoho řádů. V pravdě platí, že relativní počet lidí pracujících ve výrobě oproti nepracujícím se oproti minulým dobám dramaticky zvýšil. Díky tomu máme tolik statků k dispozici a díky tomu může tolik skutečných lidí pracovat ve sférách, kde se nic nevyrábí, jako je zdravotnictví, školství, výzkum, ale i policie, soudy a bankovnictví. Na rozdíl např. od zdravotnictví je bankovnictví či finančnictví obecně mnohými lidmi považováno za obor, kde se nejenže nic nevyrábí, ale ještě k tomu se druhým ujídá z talíře bezpracným ziskem z úroků.

Současná krize, která posunula bankovnictví do centra zájmu každého, kdo chce něco vědět o moderním hospodářství, je příležitostí poznat, jak klíčovou roli v něm banky hrají. Smyslem mého příspěvku bylo ukázat, že my všichni můžeme přispět k jejich zdárnému chodu.

Pavel Bratinka

Vydáno: 02.03.2010 18:30, Zdroj:

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Služba bratrského napomenutí. Malé kázání o kritice konstruktivní i té druhé... Na úvod mi dovolte dva ilustrativní příklady. Případ první: Nedávné volby postavily lidovou stranu mimo parlament. Někteří křesťané toho litují, jiní se naproti tomu radují. Jakési rozdělení mezi křesťany, kteří lidovcům přejí, a těmi, kteří jim nepřejí, samozřejmě existovalo už dlouho před volbami. I když mnoho křesťanů (a zvláště katolíků) chápalo volbu lidové strany téměř jako křesťanskou povinnost, existovalo hodně těch, kteří měli k této straně vážné výhrady a nakonec ve volbách volili jinak. Někdy jsme na adresu těchto lidí ze strany lidovců slýchali: Nejsme svatí, ale snažíme se o dobro. Chcete-li něco změnit k lepšímu, vstupte k nám a neomezujte se jen na všeobecné nadávání.»»»

Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka? Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.»»»

Nanebevzetí Panny Marie. Zamyšlení biskupa Mons. Jana Baxanta Odvolávat se při úvaze nad nanebevzetím Ježíšovy Matky na argumenty Písma svatého nám nevyjde. V Bibli totiž o poslední etapě pozemského života Panny Marie není ani jediná zmínka. I když bychom si o okamžiku Mariina skonu jistě rádi v Písmu přečetli cokoliv, podobně jako se v něm můžeme seznámit s dramaty jiných Božích mužů a žen. »»»

Helen Gurley-Brownová: Rozsévačka mravní zkázy Roku 1959 se provdala za filmového producenta Davida Browna. V této fázi jejího života by sotvakdo tvrdil, že je na cestě stát se jednou z nejvlivnějších žen v USA. Sedmatřicetiletá Brownová, očima kultury úspěchu, byla nikdo na cestě nikam; byla mouseburger slovo, které později sama vymyslela a jež zdomácnělo jako výraz pro nepříliš majetnou, nijak zvlášť vzdělanou, ustrašenou, frustrovanou, spíš podprůměrnou ženu. Kromě toho měla za sebou ne zrovna cudný intimní život. Její novomanžel, předtím již dvakrát ženatý, ji vyzval, aby napsala o své divoké sexuální minulosti knížku. Brownová»»»

Pro Církev celibát existuje odvždycky Nuže, často se dočítáme, a to i u vážených autorů, že povinnost opustit svou manželku se závazkem následující dokonalé zdrženlivosti prý byla rozhodnuta pouze kolem roku 300 po Kristu na koncilu, přesněji na synodě v Elvíře, ve Španělsku. Jiní, jako Romano, datují tento závazek až do roku 1139. V 33. kánonu akt synodu v Elvíře stojí: "Synodální Otcové jsou»»»

Poslední šance lidovců O pěti letech marných pokusů zachránit KDU-ČSL a co ještě lidovcům zbývá»»»

Ne sexu ve škole! (www.NeSexuVeSkole.cz) Zničit přirozený stud, což je jedním z cílů sexuální výchovy, znamená nevratnou destrukci zdravé osobnosti a ohrožení celé její další existence. To samozřejmě není bez vlivu celou společnost, její hodnoty, chování lidí. Pochopily to i mnohé školy, ale především to pochopily tisíce rodičů. Avšak pochopit nestačí - je třeba nemlčet. Ministerstvo školství podcenilo inteligenci odpovědných rodičů a pedagogickou kompetenci ředitelů škol a vyučujících, když »»»

Evropská unie na kulturní křižovatce Opozice proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci křížů ve školách narůstá. Osservatore Romano z 22. července přinesl rozhovor s Gregorem Puppinckem, ředitelem Evropského centra pro právo a spravedlnost. Ten tvrdí, že opozice není motivována jen politicky a právně, ale také duchovně; snaha odstranit kříže ze škol je totiž projevem vůle sekularizovat Evropu. Puppinck říká, že »»»

Wilhelm Reich: otec sexuální revoluce Dodnes přetrvává obrovský vliv muže, který spojoval marxismus a psychoanalýzu se zenovým buddhismem a zemřel v psychiatrickém oddělení věznice. Sexuální revoluce je pojem, který bývá většinou vztahován k šedesátým létům. Není to však přesné. Samotný pojem byl používán jako mediální zkratka již v letech dvacátých v návaznosti na Freudovo osvobození libida. Tímto slovem bývá většinou označován řízený (tedy nikoli nahodilý) společensko-politický proces ústící ve změny sexuálního chování západní společnosti. Během něj došlo k posunu ve vnímání sexuality, popření tradičních norem a rozvinutí nového, relativizujícího étosu v oblasti sexuality. »»»

Jaké budeme mít důchody? Reformou penzijního systému ke znalostní ekonomice Penzijní reforma je v posledních letech mnohokrát skloňované téma jak ve sdělovacích prostředcích, tak v kampaních politických stran. Jak by ne, vždyť se jedná o obrovské peníze: každý zaměstnanec dnes přispívá důchodcům 28 % své mzdy.»»»