Charles darwin (II.): Člověk z opice, méněcenné rasy a eugenika

Přes nezpochybnitelný Darwinův přínos v dílčích otázkách to byla jeho zvrácená antropologie, jejíž neblahé intelektuální plody sklidilo 20. století.

Poté, co jsme v předchozím díle nahlédli do života Charlese Darwina, je namístě seznámit se s jeho myšlenkami, a to s důrazem na společensko-mravní a antropologické problémy. Když Darwin roku 1859 publikoval svou ústřední práci O vzniku druhů přírodním výběrem, kde poprvé zveřejňuje své názory na evoluci, bylo mu padesát let. Kniha je dodnes považována za základní pilíř moderní biologie. Popisuje zevrubně teorii evoluce a argumentuje proti názoru, že organismy byly stvořeny Bohem tak, jak je známe dnes.

Chlupatí opičáci, mořské larvy

Ovšem myšlenku, že člověk pochází z opice, vyslovuje naplno až téměř o dvě desetiletí později, roku 1871 v knize O původu člověka: Sledujeme-li zárodečný vývin člověka, homologické shody, které ho spojují s nižšími živočichy () a zvraty, jimž podléhá, můžeme si ve svých představách alespoň částečně vybavit, jak asi vypadali naši dávní předkové a umístit je byť jen přibližně na jejich správné místo v živočišné soustavě. Poznáváme tak, že člověk pochází ze čtvernohé, srstí pokryté a ocasem vybavené bytosti, která žila pravděpodobně na stromech a byla obyvatelem Starého světa. Kdyby zkoumal celkovou stavbu tohoto tvora přírodovědec, zařadil by jej jistě mezi čtyřruké savce, stejně tak, jako naše ještě dávnější předky, opice Starého i Nového světa. Čtyřrucí a všichni vyšší savci pocházejí pravděpodobně z jakéhosi dávného vačnatce, když ten prošel dlouhou řadou rozličných forem, jež vzešly z jakéhosi tvora podobného obojživelníkům, a tento tvor zase vyšel z živočicha blízkého rybám. Zdá se, že v šerém tajuplném dávnověku byl společným předkem všech obratlovců vodní živočich vybavený žábrami, s oběma pohlavími zastoupenými u každého jedince a s nejdůležitějšími orgány těla jako je mozek a srdce nedokonale vyvinutými nebo ještě vůbec neexistujícími. Tento živočich se podobal spíše larvě dnešních mořských sumýšů, než kterékoliv jiné nám známé bytosti.

Zcela převrací do té doby zažitou antropologii: člověk nemá svůj původ a cíl v nekonečně milujícím Bohu, který jej stvořil ke své slávě jako svobodnou bytost se složkou tělesnou, duševní a duchovní. Naopak je výsledkem téže evoluce, která se vztahuje na nejprimitivnější organismy. Sám Darwin očekává silně negativní reakci: Hlavní závěr, k němuž jsem došel, totiž že člověk pochází z nějakého nižšího živočicha, bude připadat řadě lidí bohužel silně znechucující. Vlna kritiky na sebe nenechala čekat, autor však za svými závěry pevně stál a opíral je o domnělé důkazy.

Aplikace Schopenhauerovy idee

Po čase doplnil tuto studii kapitolou O pohlavním výběru. Právě zde Darwin rozvíjí a vysvětluje svou teorii pohlavního výběru, který podle jeho přesvědčení hraje důležitou roli při utváření vnějšího vzhledu vyšších živých organismů. Po rozsáhlém úvodu do problematiky uvádí konkrétní případy pro jednotlivé živočišné skupiny, přičemž nejvíce pozornosti věnuje ptákům. Jde o dílo nabité zajímavými vědeckými poznatky. Je pozoruhodné (a nepříliš často se na to poukazuje), nakolik je Darwinova teorie evoluce, původu člověka z opice a pohlavního výběru biologickou aplikací Schopenhauerovy ústřední ideje, totiž slepé, bezcílné vůle k životu, nelítostné podstaty bojů v přírodě i lidské společnosti.

Ohledně rozporu s rozšířenými představami nebyly Darwinovy poznatky nikterak průkopnické. Teorie evoluce nevznikla po proslulé výpravě na Galapágy, ale už desítky let živořila na okraji vědy. Darwin však pomohl tuto teorii zpropagovat. Nabízí se otázka, proč Darwin čekal tak dlouho na zveřejnění své teorie o původu člověka. Důvod byl prostý: nechtěl se ve vědeckých kruzích znemožnit jako jeho učitel Robert Grant, a proto rafinovaně vyčkával na ohlas své teorie o původu druhů.

Navzdory opakovaným zápasům s nemocí během posledních dvaceti dvou let svého života se Darwin nutil do práce a jeho experimenty, výzkum a psaní pokračovaly. Publikoval úryvky své teorie, ale kontroverznější aspekty jeho velké knihy lidský vzestup od dřívějších zvířat, mechanismus pohlavního výběru, stejně jako doporučující možné příčiny podtrhující vývoj společnosti a lidských duševních způsobilostí byly ještě neúplné.

Darwin zemřel v Downe v anglickém hrabství Kent dne 19. dubna 1882. Chtěl být pohřben na místním hřbitově, ale na žádost Darwinových kolegů a na počest jeho významnosti zařídil William Spottiswoode, prezident Královské společnosti, pro Darwina státní pohřeb a jeho ostatky jsou uloženy ve Westminsterském opatství, v blízkosti hrobu Isaaca Newtona. Kéž by byly pravdivé příběhy, které se rozšířily o okolnostech Darwinovy smrti, totiž že na smrtelné posteli volal Ježíše. Darwinovy děti tato tvrzení vyvrátily a označily je za produkt propagandy křesťanských skupin. Sám Darwin koneckonců zpochybnil podobné příběhy, jež kolovaly o jeho dědovi.

Společenské důsledky Darwinovy teorie

Krátce po Darwinově smrti došlo k náhlému vzedmutí vlny eugenické teorie, a to v celém euroatlantickém prostoru. Proud nabyl zvlášť neblahých důsledků v nacistickém Německu. Jistě nelze vinit Darwina ze zločinů nacistického režimu, avšak již z knihy O původu člověka lze nade vší pochybnost prokázat, že byl Darwin horlivým zastáncem eugeniky, rasistou a mravním relativistou.

Není záměrem tohoto seriálu jakkoliv přispívat do debaty o přírodovědeckých otázkách nebo snad o způsobu výuky biologie, která v současné době živě probíhá zejména v Americe. Ukažme si však, čím přispěl Charles Darwin kultuře smrti.

Své argumenty použité ve studii O původu druhů týkající se přirozeného výběru, který přinesl obrovskou druhovou rozmanitost fauny a flóry, mechanicky vztáhl v knize O původu člověka na lidskou společnost, konkrétně na vývoj morálky. Odstranil dvě tisíciletí tradice formování přirozeného zákona a použil pro vysvětlení geneze morálky zcela stejné schéma jako na živou přírodu: za ústřední sílu mravního a společenského pokroku prohlásil boj o život. Darwin předpokládal, že lidský jedinec je přirozeně nespolečenský a nemorální společenským a morálním se stal v důsledku historického vývoje.

Darwin nenabízí oproti zažité představě žádnou dovršenou ani vnitřně koherentní teorii. Je plný logických rozporů, používá mlhavé pojmy a myšlenkové formule. Myšlenka přežití nejsilnějšího je prázdnou formulí, je-li aplikována na člověka a lidskou společnost. Za nejsilnější jsou označeni aktuálně přeživší. Darwin směšuje popis s hodnocením. Absolutním měřítkem výkonu je přežití to ideologicky ospravedlňuje ty, co přežili. To ovšem nutně znamená, že třeba nenarozené děti nebo staří a bezmocní v tomto pojetí nemají hodnotu.

Teorie relativizace lidskosti

Byl Darwin rasista? Ocitujme si úryvek z knihy O původu člověka: Člověk dosáhl svého současného postavení vlivem faktorů, o nichž jsme právě pojednali, a snad ještě působením dalších, které dosud nebyly objeveny. Od té doby, kdy se stal skutečně člověkem, rozdělil se na různé rasy, či, jak bychom mohli říci výstižněji, na různé poddruhy. Některé z nich, na příklad černošské a evropské, jsou tak odlišné, že kdyby někdo bez dalšího vysvětlení předal několik jejich exemplářů některému přírodovědci, bezpochyby by je považoval za dobré a pravé druhy. Tuto myšlenku dále rozvíjí směrem, který nenechává čtenáře na pochybách, že některé rasy jsou vývojově vyspělejší, a jiné méněcenné.

Je až děsivé, nakolik se tyto myšlenky uchytily a ve 20. století nalezly pokračovatele v tzv. sociálních darwinistech. Jak je patrné, pokud jde o základy eugeniky, rasové teorie i morálního relativismu, nejde tedy v první řadě o zneužití Darwina, ale o jeho vlastní myšlenky.

Slepá vůle k životu, nebo rozum a svobodná vůle?

Morální sféru člověka a společnosti nelze redukovat na biologickou podstatu. Darwin zcela zapomíná, že člověk má rozum a svobodnou vůli. A tento člověk je zván do plnosti života, který daleko přesahuje hranice jeho života zde na zemi, protože spočívá v účasti na životě samotného Boha. Kultura života, slovy Jana Pavla II. v úvodu k encyklice Evangelium vitae, sleduje především to, aby byla opět jasně a jednoznačně potvrzena hodnota lidského života a jeho nedotknutelnost a zároveň aby byla všem lidem i každému jednotlivci ve jménu samotného Boha adresována tato důrazná výzva: chraň a opatruj, miluj a zachovávej život, život každého člověka! Pouze na této cestě nalezneš spravedlnost a pokrok, pravou svobodu, pokoj a štěstí!

Josef Mudra

Seriál vzniká podle knihy Donald De Marco Benjamin Wiker: The Architects of the Culture of Death. Ignatius Press, San Francisco 2004, ISBN 1-58617-016-3, 410 stran.

Vydáno: 18.03.2010 12:50, Zdroj:

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Služba bratrského napomenutí. Malé kázání o kritice konstruktivní i té druhé... Na úvod mi dovolte dva ilustrativní příklady. Případ první: Nedávné volby postavily lidovou stranu mimo parlament. Někteří křesťané toho litují, jiní se naproti tomu radují. Jakési rozdělení mezi křesťany, kteří lidovcům přejí, a těmi, kteří jim nepřejí, samozřejmě existovalo už dlouho před volbami. I když mnoho křesťanů (a zvláště katolíků) chápalo volbu lidové strany téměř jako křesťanskou povinnost, existovalo hodně těch, kteří měli k této straně vážné výhrady a nakonec ve volbách volili jinak. Někdy jsme na adresu těchto lidí ze strany lidovců slýchali: Nejsme svatí, ale snažíme se o dobro. Chcete-li něco změnit k lepšímu, vstupte k nám a neomezujte se jen na všeobecné nadávání.»»»

Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka? Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.»»»

Nanebevzetí Panny Marie. Zamyšlení biskupa Mons. Jana Baxanta Odvolávat se při úvaze nad nanebevzetím Ježíšovy Matky na argumenty Písma svatého nám nevyjde. V Bibli totiž o poslední etapě pozemského života Panny Marie není ani jediná zmínka. I když bychom si o okamžiku Mariina skonu jistě rádi v Písmu přečetli cokoliv, podobně jako se v něm můžeme seznámit s dramaty jiných Božích mužů a žen. »»»

Helen Gurley-Brownová: Rozsévačka mravní zkázy Roku 1959 se provdala za filmového producenta Davida Browna. V této fázi jejího života by sotvakdo tvrdil, že je na cestě stát se jednou z nejvlivnějších žen v USA. Sedmatřicetiletá Brownová, očima kultury úspěchu, byla nikdo na cestě nikam; byla mouseburger slovo, které později sama vymyslela a jež zdomácnělo jako výraz pro nepříliš majetnou, nijak zvlášť vzdělanou, ustrašenou, frustrovanou, spíš podprůměrnou ženu. Kromě toho měla za sebou ne zrovna cudný intimní život. Její novomanžel, předtím již dvakrát ženatý, ji vyzval, aby napsala o své divoké sexuální minulosti knížku. Brownová»»»

Pro Církev celibát existuje odvždycky Nuže, často se dočítáme, a to i u vážených autorů, že povinnost opustit svou manželku se závazkem následující dokonalé zdrženlivosti prý byla rozhodnuta pouze kolem roku 300 po Kristu na koncilu, přesněji na synodě v Elvíře, ve Španělsku. Jiní, jako Romano, datují tento závazek až do roku 1139. V 33. kánonu akt synodu v Elvíře stojí: "Synodální Otcové jsou»»»

Poslední šance lidovců O pěti letech marných pokusů zachránit KDU-ČSL a co ještě lidovcům zbývá»»»

Ne sexu ve škole! (www.NeSexuVeSkole.cz) Zničit přirozený stud, což je jedním z cílů sexuální výchovy, znamená nevratnou destrukci zdravé osobnosti a ohrožení celé její další existence. To samozřejmě není bez vlivu celou společnost, její hodnoty, chování lidí. Pochopily to i mnohé školy, ale především to pochopily tisíce rodičů. Avšak pochopit nestačí - je třeba nemlčet. Ministerstvo školství podcenilo inteligenci odpovědných rodičů a pedagogickou kompetenci ředitelů škol a vyučujících, když »»»

Evropská unie na kulturní křižovatce Opozice proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci křížů ve školách narůstá. Osservatore Romano z 22. července přinesl rozhovor s Gregorem Puppinckem, ředitelem Evropského centra pro právo a spravedlnost. Ten tvrdí, že opozice není motivována jen politicky a právně, ale také duchovně; snaha odstranit kříže ze škol je totiž projevem vůle sekularizovat Evropu. Puppinck říká, že »»»

Wilhelm Reich: otec sexuální revoluce Dodnes přetrvává obrovský vliv muže, který spojoval marxismus a psychoanalýzu se zenovým buddhismem a zemřel v psychiatrickém oddělení věznice. Sexuální revoluce je pojem, který bývá většinou vztahován k šedesátým létům. Není to však přesné. Samotný pojem byl používán jako mediální zkratka již v letech dvacátých v návaznosti na Freudovo osvobození libida. Tímto slovem bývá většinou označován řízený (tedy nikoli nahodilý) společensko-politický proces ústící ve změny sexuálního chování západní společnosti. Během něj došlo k posunu ve vnímání sexuality, popření tradičních norem a rozvinutí nového, relativizujícího étosu v oblasti sexuality. »»»

Jaké budeme mít důchody? Reformou penzijního systému ke znalostní ekonomice Penzijní reforma je v posledních letech mnohokrát skloňované téma jak ve sdělovacích prostředcích, tak v kampaních politických stran. Jak by ne, vždyť se jedná o obrovské peníze: každý zaměstnanec dnes přispívá důchodcům 28 % své mzdy.»»»