![]() |
Ale jsou i další menšiny. Ty o status menšin neusilují, ale spíše se snaží udělat něco pro občanskou společnost. Hledají spíše úkoly než nároky.
K nim patří skupiny lidí postižených komunistickým režimem. Jednou z takových skupin je organizace Dcery padesátých let. Patří k ní ženy, které kvůli politické perzekuci rodin ztratily možnost vzdělání, společenské komunikace i budování vlastního postavení. Neucházejí se o speciální nároky, ale spíše se snaží informovat společnost, zejména mládež, o zhoubnosti komunismu pro společnost i pro jedince.
Patřím k dcerám. A slyším, jak působí na školách i jinde mezi mládeží. Jedna z mých spoludcer vyprávěla, jak hovořila s dětmi na základní škole. Dětem bylo okolo jedenácti let. Když ohlásila, že jim bude vyprávět o tom, co se dělo za komunismu, děti se vykulily. Ptaly se: A bude to akční? Zřejmě bylo. Děti napjatě naslouchaly. Když vyprávěla o osudu své rodiny, děti se ptaly: A to oni vám opravdu vzali dům, stroje, dobytek i auto? A oni vám to opravdu nevrátili?
Dokončení ze str. 1
Když přednáška a diskuse skončily, řekl jeden z chlapců: Já jsem věděl, že to bylo zlý. Ale teď vidím, že to bylo fakt hustý.
Každá demokratická společnost musí brát ohledy na legitimní nároky menšin. Ale jsou menšiny, které usilují o prosazení svých vlastních zájmů, a pak jsou menšiny, které se snaží prospět obecnému dobru. Chápou svůj život jako úkol. A je jim jasné, že obecné dobro prospívá i menšinám.
Nejvyšší hodnotou obecného dobra je svoboda jednotlivce. Teprve bude-li této svobody dosaženo, ziskají i menšiny možnost uplatnit svá práva. Nebude-li, pak to bude fakt hustý
Michaela Freiová
Vydáno: 07.03.2010 17:08, Zdroj:
Odhlásit či přihlásit se k odebírání zpráv je možné přímo na serveru http://claritatis.cz.