Smutný úsměv Josefa Škvoreckého

Vždycky nás zabolí o něco víc, když smutná zpráva o něčí smrti přijde zrovna v době vánoční, v čase, jehož hlavním motivem je narození a nový život. Na rozhraní letoška a loňska zemřeli Václav Havel a Josef Škvorecký, bez přehánění dva klasikové české literatury a pro nás křesťany také dvě velká zrcadla naší víry: oba vnímali a reflektovali nadpřirozenou dimenzi života a světa, druhý z jmenovaných zobrazoval i zcela reálnou podobu církve a jejích členů v nedávné minulosti.

Některé texty Václava Havla, i když se vyjadřují dosti tajemným stylem a nezvyklými formami, promlouvají o příslovečných „věcech mezi nebem a zemí“ velice naléhavě: tak třeba hra Pokoušení je v podstatě teologický traktát o poměru dobra a zla, o střetnutí lidské duše a zlého ducha. A Josef Škvorecký skoro do všech svých románů a povídek zasadil postavy lidí, kteří se vyrovnávají s fenoménem náboženství a víry, s otázkami Boží přítomnosti a Božích přikázání a s dalšími souvisejícími věcmi.

Mnohokrát zachytil reálie katolické církve zhruba od 40. let 20. století, tak jak je osobně poznával: prostředí kostela a fary, náboženskou výchovu na školách včetně studentských mší a zpovědí, a vylíčil – ovšem velmi volně podle své fantazie – také některé události širšího dosahu z našich církevních dějin: například čihošťský zázrak, o kterém vypráví v románu Mirákl s pozměněnými jmény osob a míst, nebo osudy několika literátů, kteří za protektorátu začínali jako katoličtí básníci pod vedením „pátera Pecičky“ (tak Škvorecký přejmenoval známého a oblíbeného pedagoga Dominika Pecku) a po únoru 1948 pokračovali jako opěvovatelé komunistického režimu. Škvorecký mluví o církevním prostředí s evidentními sympatiemi: například jeho ústřední kněžská postava, důstojný pán Meloun, má mnoho rysů komické figurky, ale zároveň je to chápavý člověk, hodný obdivu za to, že za protektorátu falšoval svatební matriky, aby chránil Židy.

Náboženské motivy a úvahy v knihách Josefa Škvoreckého mohou být pro nás jednou z příležitostí, a to velmi hodnotnou, abychom nejenom podrobněji poznali duchovní vývoj naší společnosti, mimo jiné abychom lépe pochopili pokles náboženské praxe v našem národě, ale také abychom se důkladněji zamysleli nad podstatnými prvky naší víry a církevní nauky, tedy nad otázkami, které si v hloubi duše kladou Škvoreckého hrdinové.

Autor: Karel Komárek - bohemista, lingvista a paleoslavista

Vydáno: 08.01.2012 22:27, Zdroj: RadioVaticana.cz

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Propotratová a prohomosexuální mládežnická lobby odešla z OSN s nepořízenou Přestože všeobecná sexuální výchova byla nakonec do dokumentu zařazena, země ji odmítly zmínit bez odkazu na „práva, povinnosti a odpovědnost rodičů“ poskytovat „odpovídající vedení a orientaci v sexuálních a reprodukčních záležitostech“. Obdobně odkazy na sexuální a reprodukční práva v dokumentu jsou zeměmi explicitně chápány tak, že potrat nepatří mezi metody plánování rodičovství. Ještě větším zklamáním pro skupiny radikálních aktivistů bylo vyloučení zmínek o sexuální orientaci a genderové identitě, které používá homosexuální lobby v OSN na podporu práv homosexuálů.»»»